Konec mého báječného pobytu se neskutečně rychle blíží. Zítra večer odlétám a dovolená bude tatam. Všechno jsem díkybohu víceméně do dvou kufrů nacpal. John mě ochotně odveze i na letiště, a v 18:30 pacifickýho času bych měl ztratit kontakt s americkou pevninou.
Loučení jako vždy nebyla jednoduchá. V neděli jsem uspořádal u nás doma grilování a jelikož jsem podobnou věc nikdy předtím nepodnikal (ano, je to úsměvné, velice) byl jsem z toho celkem nervózní. Se zásobama mi díkybohu pomohla Helen, když nás vzala na nákup do největšího megaomegamarketu co jsem kdy viděl, Costco. Nejen že nebylo jednoduché se dostat dovnitř, fronta byla dokonce i u východu, takový spotřební kapitalismus v živé podobě. No masa jsem koupil dost, nějakou tu zeleninu, víno, chleba, všechno. John a Marci dorazili kolem sedmé, Helen šla nakonec štěbetat s kamarádkama, takže nás bylo pět statečných (ještě Edward, David a já). Všechno připravit na čas bylo dost stresující záležitost, bez Edwardovi pomoci by se mi nepodařilo zapálit ani gril (má ho hrozně profesionální pro nás zahradní opejkače na dřevěném uhlí). Nakonec se všechno zdařilo a Johnovi obavy o syrových kuřatech, teplých pivech a hladových účastnících se naštěstí nevyplnila. Když všichni dojedli, zjistilo se, že jsem koupil maso na pohoštění tak dvaceti lidí :)
Dnes v pondělí jsme šli ještě s Johnem na oběd a v práci jsem se rozloučil s Mandi. Už vůbec nevypadala naštvaně, takže to bylo ok, čekal jsem to horší. Možná měla radost že konečně mizim :) Zbytek dne jsem strávil u Science Channelu, o kterým určitě ještě něco napíšu, cpaním se přebytků masa a skládáním puzzle do kufrů.


Good Luck, a zase nekdy
Good Luck, a zase nekdy prijed :-)
awsome article, bookmarked
awsome article, bookmarked
Post new comment