Ve 4. kole 2. ligy se náš tým utkal se Sokolem Tábor. K avizované nepřítomnosti Petra Herejka se přidaly další absence, a tak jsme znovu nastupovali se čtyřmi náhradníky. Opět se ukázalo, že hráči z lavičky nejsou žádnými nosiči vody. Všem patří můj dík. Zejména oceňuji přístup Michala Bujaka, který možná více bojoval se začínající virózou než se svým protivníkem. Rychlá remíza byla v tomto případě vítězstvím. Následovaly další dvě půlky Mirka Randy, který stál před klíčovým rozhodnutím a nedokázal dopočítat jeho důsledky, a Jardy Sládka, který se pomalu, ale jistě blíži do kisny. Rozhodování usnadnila Meďoušova přehledová výhra. Dobře stáli i Mára a Petr Mařík. Zatímco já jsem stál od začátku hůř a bez většího odporu nakonec soupeři odevzdal jediný celý bod, Petr Háva v partii, jež připomínala westernovou přestřelku nakonec přešel do asi horší věžovky, kterou zkušenější soupeř překvapivě vůbec nezvládl a kapituloval. K vítězství už stačil jen bod nebo dvě plichty. Petr měl sice kvalitu navrch, ale vrácení materiálu o tempo nevycházelo. Chvilku soupeře ještě zkoušel, ale ten už si remízku pohlídal. Konec ve velkém stylu obstaral Marek, který si v koncovce soupeře doslova vychutnal. Zrodilo se tak další nečekané vítězství. Bude série pokračovat i po Novém roce?